Co o nás prozradí chůze

Z pozice své profese a ze svého zájmu zkoumat věci téměř pořád pozoruji lidi. Všímám si energie, která je kolem nich, typu chůze, držení těla, výrazu ve tváři.

Z toho všeho zkouším odečíst povahu daného člověka, jeho životní energii, jaké má asi partnerství, jaké má koníčky. Není to hodnocení, spíše zkoumání , co určité znaky znamenají.

Nejvíce, nejdříve a už na dálku je vidět držení těla a styl chůze. A protože jsem já pořád v pohybu a venku, všímám si hlavně té chůze.
Chůze může být rychlá, pomalá, rozvážná, ve spěchu. Někdo jde zpříma, hrdě, jiný jde v předklonu, že nohy nestíhají trup, další se kolébá ze strany na stranu.
A každý tento typ chůze se dá prozkoumat dál.

Vzpřímená chůze
Je-li chůze pružná, přiměřeně energická, se vzpřímenou hlavou, majitel těla je jistě sebevědomý a ví, kam v životě směřuje, kudy vede jeho cesta. Míru sebejistoty pak poznáme z výrazu obličeje.
Trochu jiný typ vzpřímené chůze bude mít člověk konzervativní, nepružný. I chůze bude nepružná, pomalejší, toporná.

Chůze v předklonu
Člověk v předklonu může být zrychlený, stále nic nestíhá, je v jednom kole – hlava vymýšlí a tělo nestíhá.
Nebo je to člověk ohnutý starostmi, smutkem, životní rezignací.
První typ člověka v předklonu je ohnutý v pase, dohání uspěchanou hlavu. Ustaraný člověk je ohnutý v hrudníku, má na zádech batoh plný starostí.

Kolébavá chůze
Ta má také varianty. Kolébání v kyčlích je záležitost hlavně žen. Bývají to ženy unavené péčí o rodinu, často potajmu vzdychají, ale navenek však zvládnou obstarat celou velkou rodinu. Poněkud však zapomínají na sebe.
Kolébá-li se člověk ze strany na stranu v hrudníku, tedy výše, než předchozí typ, nemá v životě zrovna pevný postoj. Jeho častou reakcí je „ Nevím.", „Je mi to jedno." Chybí mu vidina vlastní cesty. Tedy chybí mu z mého pohledu, tj.z pohledu člověka, který má vždy cestu i cíl. Danému člověku cesta nechybí, prostě ji nemá …. Tento typ chůze je typičtější pro muže.

To je jen taková hrubá charakteristika, orientační, výsledek mého pozorování. Co o nás ale chůze nejvíc prozradí, to je náš emoční věk.
Zkuste pozorovat svoji chůzi a chůzi lidí kolem sebe. Možná budete překvapeni, jaký věk odhadnete člověku vzdálenému 150m ,a jak na vás bude působit , když ho budete míjet.
Já sama jsem vždycky smutná, když vidím „starou“ dvacetiletou dívku. Naopak mám radost, když vidím paní asi mého věku a z blízka zjistím, že je reálně o generaci starší. Ale jen číslem. Uvnitř je to mladice.

Vše je jen o přístupu k životu. Přeji vám pevný postoj a lehkou a radostnou chůzi.

S úsměvem Eva